Většina běžně chovaných domácích koček jsou nečistokrevní domácí mazlíčci. A to i v zemích, kde je poměrně velký počet čistokrevných koček. Povaha kočky spíše závisí na zkušenosti z mládí než na vrozených vlastnostech. A proto ti, kteří nepotřebují speciální vzhled kočky, si raději pořídí nečistokrevného jedince. Někdy jsou nečistokrevné kočky vzhledově a barevně zajímavější než kočky šlechtěné. Kočka domácí se pravděpodobně vyvinula z kočky divoké.

Byť tato kočka připomíná egyptskou mau, je to plemeno vzniklé snahou šlechtitelů, a to vlastně jen čirou náhodou. Do Velké Británie se tato kočka dostala v 90. Ocicat je zdravá, bystrá a hravá kočka. A ráda svého pána pozoruje. Často se připojuje ke psím hrám i k aportování. Snadno se cvičí a dobře chodí na vodítku. Péče o kočku plemene ocicat.

Savanová kočka je jedno z nejnovějších plemen. TICA ji uznala v roce 1996. Edná se o křížence servala stepního a kočky domácí. K šlechtění byly jako první použity bengálské kočky, poté i jiná plemena - například egyptská mau, ocicat. Je přátelská, hravá a zvídavá. Rády se i projdou venku, pokud tomu však nejsou navyklé, vyžadovat to nebudou. Savanová kočka dosahuje váhy okolo 10 kg. Oči jsou poměrně velké a mají milý a přátelský výraz.

Tonkinská kočka vznikla křížením siamské a barmské kočky. Jedná se o první čistokrevné plemeno vyšlechtěné v Kanadě. Chovný program začal roku 1965 v Ontariu. Kočku podobnou tonkinské vyšlechtil ve 30. Joseph Thompson, ale považoval ji za vedlejší výsledek chovného programu. Až chovatelka Margaret Conroyová začala s chovem těchto koček. Uznání plemene u CCA dosáhla tonkinská kočka. Roku 1974, poté následovalo uznání u CFA. Tonkinská kočka dosahuje váhy 2,5 až 5,5 kg.

let minulého století, přesněji v roce 1981, se ve Velké Británii začala objevovat druhá generace asijských kříženců. Perská činčila, jedna ze zakladatelek skupiny, má gen aguti. Někteří chovatelé použili ve svých chovatelských programech také habešskou kočku a tím se do chovu dostal ticking.

Kočky s geny pro kadeřavou srst se objevovaly mezi kočkami odjakživa. Ne však všechny geny jsou stejné. Ve třicátých letech se na území Německa objevila kadeřavá kočka jménem Munk. Munk pocházel ze spáření ruské modré a hnědé angorské kočky a bývá považován za nejstarší důkaz plemene německý rex. Další zmínky o německém rexovi pochází z roku 1951. Kdy si lékařka Rosa Scheuer-Karpinová povšimla kudrnaté kočky v berlínské Hufenladově nemocnici.

Toto plemeno se předvedlo v Kalifornii a bylo uznáno v USA v roce 1983. V Evropě se tyto kočky vyskytly až v roce 1995 a zatím nejsou FIFe a Britskou koordinační radou uznány pro vzácné plemeno kočky. Typický pro vzhled americké kadeřavé kočky. Jsou také velmi inteligentní a mají velmi dlouhé dětství. Dospělosti si velmi dlouho udržují chování kotěte.

Tato kočka pochází z ostrova Cejlon, odkud ji přivezl jeden chovatel z Itálie. Povšiml si běžně se vyskytujících tamějších koček, které ho zaujaly vzhledem i svou povahou. Povaha a charakter cejlonské kočky. Je toho známo jen velmi málo. Je to převážně noční zvíře, samotářské a velmi teritoriální. A můžou se z nich stát hraví a přítulní společníci. Popis a vzhled cejlonské kočky. Jedná se o kočky krátkosrsté.

Černá barma, zvaná bombajka. Poměrně nedávno na počátku 80. let minulého století, přesně v roce 1981 ve Velké Británii. Ačkoliv se v tomto programu používaly nečistokrevné kočky, vybrané z asijských skupin, vývoj pokračoval. Byly vyšlechtěny i jednotné barvy a dnes existuje celá řada zbarvení. Asijská jednobarevná kočka je velmi. Hravá, čilá někdy až hlučná.

Z 80 let minulého století, přesněji tedy z roku 1981 z britského chovného programu jako náhodný výsledek chovů barmil. Hravá, aktivní a zvídavá. Ale patří k ovladatelným typům. Je také velmi přátelská a družná. Pohybovat v rozmezí 4 až 7 kg.