Jsou velmi mlhavé, ale už v roce 1700 jsou v thajském rukopisu zmínky o kočkách. Které vynikají svou hnědou srstí. V této době žily v barmských klášterech, kde tamní mniši věřili, že přináší štěstí. Josephem Thompsonem v roce 1930 z Ragúnu. Pojmenovaná Wong Mau byla kříženec siamské a barmské kočky. V roce 1947 byla barmská kočka.

Vznikla zkřížením domácí domestikované kočky a divoké kočky bengálské. Tomu odpovídá její vzhled a především temperament. Historie a původ bengálské kočky. K prvnímu pokusu o vyšlechtění dnešní bengálské kočky. Došlo v šedesátých letech 20. A to ve Spojených státech. Cílem bylo vyšlechtění přátelské a plně domestikované domácí kočky s alespoň částečným zachováním podoby a fyzických vlastností kočky divoké. I když vyšlechtění bengálské kočky patří k.

Britské krátkosrsté kočky byly vyšlechtěny v 19. Ze selských, pouličních a domácích koček. V této době byly více oblíbené dlouhosrsté kočky než ty krátkosrsté. Až roku 1901 byl založen klub krátkosrstých koček. Tato britská kočka se vyskytovala v mnoha barevných provedeních,. Nadšení chovatelé však pomocí dovozu z Irska a ze zemí Britského společenství chov opět obnovili. letech se tyto kočky dostaly do USA a britská modrá. Si zde získala mnoho obdivovatelů.

V roce 1950 se v Cornwallu objevilo ve vrhu selské kočky jedno kadeřavé kotě, kocourek Kallibunker. Jeho majitelka Nina Ennismoreová rozpoznala, že se jedná o mutaci podobnou králíkům typu rex. Nina proto zkřížila Kallinbunkera s jeho vlastní matkou, aby upevnila tento recesivní znak. Jejich potomky pak křížila s britskými krátkosrstými a barmami. V roce 1957 se cornish rex dostal do USA. Cornish rex je přátelské, extrovertní a milé povahy. Poměrně malá hlava je v.

Evropská krátkosrstá kočka se příliš neliší od běžné domácí kočky. Jediným rozdílem tak jsou pouze ustálené plemenné znaky a lepší srst. První kočky se do Evropy dostaly společně s Římany a došlo u nich ke křížení s volně žijícími divokými kočkami, čímž zřejmě vznikly známé domácí krátkosrsté kočky, které byly celá staletí chovány především pro svůj užitek při lovení hlodavců. O předchůdci dnešní evropské kočky. Lze vysledovat až do roku 1925. Každá evropská kočka je zcela.

Habešská kočka patří ke kočkám krátkosrstým. A bezpochyby je jedním z nejstarších známých přírodních plemen, jehož vznik je však zahalen řadou tajemství. století převezena britskými vojáky do Velké Británie, kde byla jako samostatné plemeno uznána již v roce 1882, kdy toho však se svojí současnou podobou měla společného pramálo. První zmínky o chovu Habešských koček pocházejí z roku 1896.

Nynější oficiální název je Orientální dlouhosrstá kočka. Ale hodně zažité je též dřívější pojmenování Javánská kočka. Podobně jako u Balinéské kočky nemá název Javánská. Nic společného s exotickým ostrovem v Indonésii, spíše s romantickou duší chovatelů, kteří jim toto jméno dali. Povaha a charakter Orientální dlouhosrsté kočky. Samotu nesnáší, trpí jí a může z ní dokonce i onemocnět. Je závislá na oblíbencích ve svém okolí. Nebo s ledovým zbarvením a sealovými, lilovými, modrými .

Dostaly jméno havana, které se používá dodnes. V současnosti existuje už asi čtyřicet dalších barevných variant. Standard byl ustaven v roce 1958 v Anglii. Neustále živá a ochotná k nějaké hře. Po celý svůj život vyžaduje stálou pozornost a nesnáší samotu. Je potřeba, aby byla neustále něčím zaměstnána, a proto by měla mít kolem sebe dostatek předmětů na hraní. Je nadprůměrně inteligentní a snadno se učí. Je to středně velká kočka.

Toto plemeno nelze zaměňovat se siamskými kočkami. Které jsou sice podobné, avšak jedná se o dvě odlišná plemena. Původ a historie thajské kočky. Přestože se jedná o nově uznané plemeno, thajské kočky se pyšní skutečně dlouhou a slavnou historií. První doložené zmínky se datují již do roku 1330, kdy jsou thajské kočky zmiňovány v literárním díle.