V dávných letech tibetští mniši vybudovali chrám zasvěcený jejich bohyni Tsun Kyan-Kse. Kromě mnichů v něm žily i sněhově bílé kočky. Barva na nohách, ocase a obličeji ztmavla a oči se zabarvily do modra. Jen tlapky, které se dotýkaly lámova těla, zůstaly bílé. Stejnou změnou prošly i ostatní kočky v chrámu, a tak vzniklo plemeno birma. Ve skutečnosti bylo plemeno birma vyšlechtěno ve Francii počátkem 20. let zkřížením dvoubarevné dlouhosrsté a siamské kočky. Její kožich je na d.

Původ tohoto plemene sahá až do doby před 3500 lety. Egyptská mau je pravděpodobně přímým potomkem koček ze starého Egypta. V Thébách 1850- 1650 př. byly v mnohých hrobkách nalezeny sošky tečkovaných koček. I na stěnách hrobek jsou zobrazovány tečkované kočky, ne však v takové míře, aby bylo jasné, že se jedná o samostatnou variantu. Proto ji někdy naleznete pod názvem egyptská kočka. Egyptská mau je aktivní a velmi obratná kočka.

Se pravděpodobně vyvinuly z britských, skandinávských a ruských koček, které byly dovezeny kolonizátory do Ameriky do státu Maine. Jedna z legend tvrdí, že mainské mývalí kočky. Byly oblíbeným mazlíčkem Marie Antoinetty, která je nechala dopravit do Ameriky, aby unikly francouzské revoluci. Historicky prvním uznaným kocourem se stal černobílý Captain Jenks of the Horse Marineo v roce 1861. století se do popředí dostaly perské kočky. A zájem o mainské mývalí ochladl. Hustou srstí, dlouhým h.

Již před 100 lety byly vystavovány modré krátkosrsté a dlouhosrsté kočky dovezené z Ruska. Krátkosrsté prosluly jako ruské modré a oblibu si udržely dodnes, zato dlouhosrsté vymizely. V roce 1986 v USA zakladatel kocour Siegfried toto plemeno oživil, když byl spářen se svou dlouhosrstou sestrou. Nebelung je velice temperamentní, milá a také hodně přizpůsobivá kočka. Popis a vzhled plemene nebelung.

Něvská maškaráda je sibiřská kočka s odznaky tzv. Koťata typu colorpoint se rodila sibiřským kočkám odjakživa a byla použita již v začátcích chovu sibiřských koček . Někteří chovatelé sibiřských koček to odmítají uznat a něvskou maškarádu považují za křížence a nechtějí s nimi mít nic společného. V zemi svého původu v Rusku jsou sibiřské kočky tohoto zbarvení uznány. Něvská maškaráda je velmi milá a přítulná kočka.

Tato kočka patří k velmi starým plemenům. První hovoří o tom, že se norské lesní kočky vyvinuly z angorských koček. letech se rozšířila do celého světa. Norská lesní kočka se chová velmi vřele ke své rodině. Ale k cizím lidem bývá poněkud chladná. Má klidnou, trpělivou a vyrovnanou povahu. Málokdy je plachá a samotářská. Je hodně samostatná a nezávislá. Po předcích zdědila odvahu a neohroženost. Díky tomu je schopná vydržet teplot.

Kočky podobné divokým jsou v poslední době velmi oblíbené. Severoameričtí chovatelé chtěli vykřížit plemeno podobné rysovi červenému. Pozdější testy DNA však příbuznost s rysem nepotvrdili. Kočky podobného zjevu získala roku 1985 Carol Ann Brewerová ve státě Washington. TICA uznala plemeno přibližně deset let poté. Pixiebob je velmi milá a společenská kočka. Pixiebob dosahuje váhy 4 až 8 kg. Tělo a nohy jsou svalnaté.

Skotská klapouchá dostala své jméno podle přehnutých ušních boltců dopředu. Tento rys vznikl spontánní mutací. Kočky s touto mutací jsou známy už dlouho, a to především v Číně. Roku 1961 našel pastýř v Taysidu ve Skotsku kotě, které mělo uši sklopené dopředu. O dva roky později tato bílá kočka jménem Susie porodila koťata a dvě z nich měla uši sklopené ještě více než jejich matka. Je výborným lovcem, a proto by měla mít přístup v.

Kymérská kočka byla vyšlechtěna v 60. Vznikla po dlouhé selekci krátkosrstých manských koček. Měla občas dlouhosrstá koťata, proto se chovatelé rozhodli docílit uznání i pro dlouhosrstou variantu. Výsledkem je robustní kočka s polodlouhou srstí a bez ocasu. Jedná se o velice klidnou a milou kočku. Jedná se o mohutnou, středně velkou, polodlouhosrstou variantu. Přední nohy jsou silné, mnohem kratší než zadní.

Donedávna byl jediným známým krátkoocasým plemenem japonský bobtail. Teprve v posledních letech se začala objevovat plemena další. Jedním z nich je právě bobtail kurilský, oficiálně uznaný teprve od roku 2004. Kurilský bobtail je přírodním plemenem. Které vzniklo a také dlouhou dobu žilo v izolaci na Kurilských ostrovech. A tak až v 80. Kdy v Rusku skutečný organizovaný chov koček teprve začínal, začali cestovatelé kurilské bobtaily opět dovážet. Nicméně stejně jako každá jiná kočka p.