Jedním z posledních uznaných plemen v kategorii krátkosrstých koček je burmilla. Toto plemeno bylo vyšlechtěno relativně nedávno,. V roce 1981 ve Velké Británii. Plemeno burmilla vzniklo ve Velké Británii v roce 1981, a to náhodným zkřížením modré Barmské kočky se stříbrným kocourem perské činčily. Plemeno bylo původně, kombinací názvu rodičů, označováno jako barmská činčila, později bylo jednoduše zkráceno na burmilla. A to jak k prostředí, tak k jiným plemenům či psům.

Himalájská kočka je plemeno uměle vytvořené. Křížením vznikla dlouhosrstá kočka s odznaky siamek. K prvnímu křížení došlo ve 20. století v USA na Harvardské lékařské škole, kde byl zkřížen černý perský kocour se siamskou kočkou. Himalájská kočka má stejnou povahu jako kočky perské. Je mírná, klidná, spíše je tichým pozorovatelem nežli zapáleným aktérem. Himalájsko-perská kočka dosahuje váhy 3,5 až 7 kg.

Kartouzská kočka dostala jméno podle mnišského řádu kartuziánů,. Je jedním z nejstarších plemen v Evropě a jeho vznik je opředen celou řadou tajemství a dohadů. Historie a původ kartouzské kočky. První dochované písemnosti o předchůdci kartouzských koček pocházejí již ze 16. Kdy byly poprvé představeny na výstavě v Paříži. Rozmach kartouzských koček však netrval dlouho, neboť stejně jako u ostatních plemen, tak i na tomto se značně podepsala druhá světová válka, kdy mnoho jedinců zůstalo bez.

Zvířata s krátkými končetinami se v populacích občas objevují a u koček tomu není jinak. Munchkin je mutace, která se objevila roku 1983 v Luisianě v USA. Chovatele to velice zaujali a tak ke kočkám s krátkýma nohama přikřižovali nečistokrevné kočky. Jeho obliba vzrůstala a tak TICA po podrobném vyšetření zdravotního stavu plemeno roku 1995 uznala. Munchkin má velmi zábavnou a přítulnou povahu. Snese s i jinými kočkami v domě. Munchkin dosahuje váhy 2,5- 4 kg.

Kymérská kočka byla vyšlechtěna v 60. Vznikla po dlouhé selekci krátkosrstých manských koček. Měla občas dlouhosrstá koťata, proto se chovatelé rozhodli docílit uznání i pro dlouhosrstou variantu. Výsledkem je robustní kočka s polodlouhou srstí a bez ocasu. Jedná se o velice klidnou a milou kočku. Jedná se o mohutnou, středně velkou, polodlouhosrstou variantu. Přední nohy jsou silné, mnohem kratší než zadní.

Česká kadeřavá kočka je vlastně perská kočka. U níž byl jeden z genů ovlivňující kvalitu srsti pozměněn. A je ve vztahu k původnímu genu recesivní . A chovatelsky byla podchycena v roce 1980. Byl vypracovaný plán pro chov, podle něhož se postupovalo při chovu koček tak, aby se znak ustálil. Nastávaly problémy, a tak chovatelů spíše ubývalo. Ale nečekaně a zpravidla i nechtěně se z nejrůznějších spojení kudrnatá koťata rodila dál.