Kartouzská kočka dostala jméno podle mnišského řádu kartuziánů,. Je jedním z nejstarších plemen v Evropě a jeho vznik je opředen celou řadou tajemství a dohadů. Historie a původ kartouzské kočky. První dochované písemnosti o předchůdci kartouzských koček pocházejí již ze 16. Kdy byly poprvé představeny na výstavě v Paříži. Rozmach kartouzských koček však netrval dlouho, neboť stejně jako u ostatních plemen, tak i na tomto se značně podepsala druhá světová válka, kdy mnoho jedinců zůstalo bez.

Zvířata s krátkými končetinami se v populacích občas objevují a u koček tomu není jinak. Munchkin je mutace, která se objevila roku 1983 v Luisianě v USA. Chovatele to velice zaujali a tak ke kočkám s krátkýma nohama přikřižovali nečistokrevné kočky. Jeho obliba vzrůstala a tak TICA po podrobném vyšetření zdravotního stavu plemeno roku 1995 uznala. Munchkin má velmi zábavnou a přítulnou povahu. Snese s i jinými kočkami v domě. Munchkin dosahuje váhy 2,5- 4 kg.

Patří k přírodním plemenům,. Které se vyvinulo před několika tisíci lety v izolaci od ostatních plemen v jihovýchodním Turecku poblíž jezera Van. V roce 1955 je v tomto nehostinném horském prostředí objevila britská cestovatelka Laura Laushingtonová. Vesničané jí věnovali koťata tehdy neznámé turecké Van. Angličanka je dovezla do své vlasti a představila světu. Roku 1982 se turecká Van dostala do USA. Kde ji uznaly organizace CFA a TICA.

Zlidovělý název je Balineska nebo Balijka. Uznána všemi hlavními chovatelskými organizacemi ve Spojených státech a poté i ve Velké Británii. Nyní je chována téměř po celém světě. Povaha a charakter Balinéské kočky. Je temperamentní živé plemeno milující pohyb a hru.

Kymérská kočka byla vyšlechtěna v 60. Vznikla po dlouhé selekci krátkosrstých manských koček. Měla občas dlouhosrstá koťata, proto se chovatelé rozhodli docílit uznání i pro dlouhosrstou variantu. Výsledkem je robustní kočka s polodlouhou srstí a bez ocasu. Jedná se o velice klidnou a milou kočku. Jedná se o mohutnou, středně velkou, polodlouhosrstou variantu. Přední nohy jsou silné, mnohem kratší než zadní.

Somálská kočka je vlastně dlouhosrstá varianta kočky habešské. Avšak zpočátku byla dlouhosrstá koťata, která se narodila habešské kočce, kastrována a darována jako domácí mazlíčci. Roku 1940 se habešské kočky pomocí chovatelky Janet Robertsonové dostaly do USA a Austrálie. Zde se právě somálská kočka. letech kanadský chovatel Ken McGill vyšlechtil první somálskou kočku. Je velmi hravá, a to do vysokého věku. Dosahuje váhy 3,5 až 5,5 kg. Hlava je mírně klínovitá s.

Česká kadeřavá kočka je vlastně perská kočka. U níž byl jeden z genů ovlivňující kvalitu srsti pozměněn. A je ve vztahu k původnímu genu recesivní . A chovatelsky byla podchycena v roce 1980. Byl vypracovaný plán pro chov, podle něhož se postupovalo při chovu koček tak, aby se znak ustálil. Nastávaly problémy, a tak chovatelů spíše ubývalo. Ale nečekaně a zpravidla i nechtěně se z nejrůznějších spojení kudrnatá koťata rodila dál.

Z 80 let minulého století, přesněji tedy z roku 1981 z britského chovného programu jako náhodný výsledek chovů barmil. Hravá, aktivní a zvídavá. Ale patří k ovladatelným typům. Je také velmi přátelská a družná. Pohybovat v rozmezí 4 až 7 kg.

V roce 1967 se v Montaně. Slečna DePesto, jak ji nazvali, byla zařazena do chovu a ze tří jejich vrhů mělo šest koťat kadeřavou srst, což prozradilo, že tento znak je. Až v roce 1987 v domácnosti Jeri Newmana, který spářil kočku se svým černým perským kocourem,. Vznikla i dlouhosrstá podoba selkirka rexe. Velmi klidným a méně aktivním.