Jsou velmi mlhavé, ale už v roce 1700 jsou v thajském rukopisu zmínky o kočkách. Které vynikají svou hnědou srstí. V této době žily v barmských klášterech, kde tamní mniši věřili, že přináší štěstí. Josephem Thompsonem v roce 1930 z Ragúnu. Pojmenovaná Wong Mau byla kříženec siamské a barmské kočky. V roce 1947 byla barmská kočka.

Vznikla zkřížením domácí domestikované kočky a divoké kočky bengálské. Tomu odpovídá její vzhled a především temperament. Historie a původ bengálské kočky. K prvnímu pokusu o vyšlechtění dnešní bengálské kočky. Došlo v šedesátých letech 20. A to ve Spojených státech. Cílem bylo vyšlechtění přátelské a plně domestikované domácí kočky s alespoň částečným zachováním podoby a fyzických vlastností kočky divoké. I když vyšlechtění bengálské kočky patří k.

V dávných letech tibetští mniši vybudovali chrám zasvěcený jejich bohyni Tsun Kyan-Kse. Kromě mnichů v něm žily i sněhově bílé kočky. Barva na nohách, ocase a obličeji ztmavla a oči se zabarvily do modra. Jen tlapky, které se dotýkaly lámova těla, zůstaly bílé. Stejnou změnou prošly i ostatní kočky v chrámu, a tak vzniklo plemeno birma. Ve skutečnosti bylo plemeno birma vyšlechtěno ve Francii počátkem 20. let zkřížením dvoubarevné dlouhosrsté a siamské kočky. Její kožich je na d.

Křížením americké krátkosrsté kočky a Burmilly v 50. Chtěla vyšlechtit kočku, jejíž výborně vyvinuté svalstvo, pružnost a elegance by byly srovnatelné s velkou černou šelmou. Povaha a charakter bombajské kočky.

Britské krátkosrsté kočky byly vyšlechtěny v 19. Ze selských, pouličních a domácích koček. V této době byly více oblíbené dlouhosrsté kočky než ty krátkosrsté. Až roku 1901 byl založen klub krátkosrstých koček. Tato britská kočka se vyskytovala v mnoha barevných provedeních,. Nadšení chovatelé však pomocí dovozu z Irska a ze zemí Britského společenství chov opět obnovili. letech se tyto kočky dostaly do USA a britská modrá. Si zde získala mnoho obdivovatelů.

V roce 1950 se v Cornwallu objevilo ve vrhu selské kočky jedno kadeřavé kotě, kocourek Kallibunker. Jeho majitelka Nina Ennismoreová rozpoznala, že se jedná o mutaci podobnou králíkům typu rex. Nina proto zkřížila Kallinbunkera s jeho vlastní matkou, aby upevnila tento recesivní znak. Jejich potomky pak křížila s britskými krátkosrstými a barmami. V roce 1957 se cornish rex dostal do USA. Cornish rex je přátelské, extrovertní a milé povahy. Poměrně malá hlava je v.

Evropská krátkosrstá kočka se příliš neliší od běžné domácí kočky. Jediným rozdílem tak jsou pouze ustálené plemenné znaky a lepší srst. První kočky se do Evropy dostaly společně s Římany a došlo u nich ke křížení s volně žijícími divokými kočkami, čímž zřejmě vznikly známé domácí krátkosrsté kočky, které byly celá staletí chovány především pro svůj užitek při lovení hlodavců. O předchůdci dnešní evropské kočky. Lze vysledovat až do roku 1925. Každá evropská kočka je zcela.

Toto plemeno vzniklo celkem nedávno - v 60. Chovatelé zkřížili americké krátkosrsté a perské kočky. Čímž chtěli dosáhnout lepší srsti u perských koček. Ve skutečnosti ale vyšlechtili nový druh krátkosrsté perské kočky, jak ji původně nazývali, s plochým čenichem. Do Evropy se první exotické.

Habešská kočka patří ke kočkám krátkosrstým. A bezpochyby je jedním z nejstarších známých přírodních plemen, jehož vznik je však zahalen řadou tajemství. století převezena britskými vojáky do Velké Británie, kde byla jako samostatné plemeno uznána již v roce 1882, kdy toho však se svojí současnou podobou měla společného pramálo. První zmínky o chovu Habešských koček pocházejí z roku 1896.

Perská kočka se pravděpodobně vyvinula z pouštních a stepních koček. Byla dovezena Pietrem de la Vallem. Téměř současně dovezl Nicolas Claude Fabri de Peiresac. Se začaly křížit, až vzniklo nám známé plemeno. Povaha a charakter perské kočky. U perské kočky se klade důraz na dětský vzhled.