Albinotická siamská kočka je bílé barvy. Její zbarvení je podmíněno recesivním genem c, jež způsobuje kompletní albinismus. Pigment zcela chybí jak v srsti, tak i v očních duhovkách a oči mají červenou barvu. Jak napovídá název plemene, jedná se o kočku štíhlé elegantní postavy. Tyto kočky jsou uznávány jen některými menšími americkými kluby, a proto nejsou tak početné. Třebaže pro označení těchto koček se vžil název albinotická siamská kočka.

V dávných letech tibetští mniši vybudovali chrám zasvěcený jejich bohyni Tsun Kyan-Kse. Kromě mnichů v něm žily i sněhově bílé kočky. Barva na nohách, ocase a obličeji ztmavla a oči se zabarvily do modra. Jen tlapky, které se dotýkaly lámova těla, zůstaly bílé. Stejnou změnou prošly i ostatní kočky v chrámu, a tak vzniklo plemeno birma. Ve skutečnosti bylo plemeno birma vyšlechtěno ve Francii počátkem 20. let zkřížením dvoubarevné dlouhosrsté a siamské kočky. Její kožich je na d.

Toto plemeno vzniklo celkem nedávno - v 60. Chovatelé zkřížili americké krátkosrsté a perské kočky. Čímž chtěli dosáhnout lepší srsti u perských koček. Ve skutečnosti ale vyšlechtili nový druh krátkosrsté perské kočky, jak ji původně nazývali, s plochým čenichem. Do Evropy se první exotické.

Perská kočka se pravděpodobně vyvinula z pouštních a stepních koček. Byla dovezena Pietrem de la Vallem. Téměř současně dovezl Nicolas Claude Fabri de Peiresac. Se začaly křížit, až vzniklo nám známé plemeno. Povaha a charakter perské kočky. U perské kočky se klade důraz na dětský vzhled.